Být knihomolem je tak těžké..

Jiný kraj - jiný mrav

27. ledna 2013 v 17:26 | laurdes
Dneska jsem se rozhodla s Vámi podělit o můj páteční výlet do Prahy. Plzeň sice není žádná zapadlá moravská vesnička, takže tam sice ve většině situacích nepůsobím jako nějakej buranskej venkovan, ale přece jenom za zmínku to stojí.. a také se mi podařilo získat velice zajímavé zkušenosti s jednou nejmenovanou pražskou knihovnou.

Abych to ještě osvětlila trošku, vydala jsem se tam se svojí nejlepší kamarádkou Gábinou, která by se ráda stala studentkou PF, takže jejich Den otevřených dveří pro ni byl něco jako pro Vás vydání dalšího dílu Fifty Shades. Já mám sice trošku /čti: diametrálně/ odlišné plány do budoucna, ale co bych to byla za člověka, kdybych ji pustila do velkoměsta samotnou.

Dopoledne jsme si obě odbyly poslední zkoušky a okolo jedenácté se mohlo vyrazit. Z Plzně to je žluťáskem jenom kousek, a tak nás /natěšené na všechna dobrodružství/ vítalo autobusové nádraží na Zličíně už v pravé poledne. Pak jsme se vydaly do metra /to je takovej ten vláček pod zemí/ a naprosto bez problémů jsme se přepravily až na zastávku Staroměstská. Ano, bez přestupovacích problémů /všimli jste si někdy, jak je snadné jet na opačný směr než potřebujete?/. A velkoměšťáci v tuto chvíli možná už větří, dalším naším cílem nebylo nic jiného než Ústřední knihovna.

Takže něco před jednou byla Gábina extrémně hrdá, že nás neztratila a já extrémně natěšená na knížky. Skvělá kombinace. Vzhledem k tomu, že já jsem tam ještě nikdy nebyla, byla jsem opravdu moc zvědavá, jak to tam bude vypadat.. na rozdíl od mé, světem protřelé, kamarádky, která si odbyla premiéru o necelý měsíc dřív.

S tím se pojil jeden menší problém - nikdy tam ještě nevracela knížky. Takže jsme suverénně prošly kolem obřího nápisu "šatna" a ještě většího nadpisu "vracení výpůjček" až do hlavní haly celé knihovny, pevně přesvědčené, že vracení vyřešíme až na závěr.

Jedno se těm Pražákům musí nechat, ta knihovna je krásná. Vzdušná, plná hodných babiček, které Vám vydají zarezervovanou knížku a stolečků, kde si můžete sednout a nějaké ty knížky prolistovat, ale jedna věc jim tam chybí. Knihy. Teda ne, že by tam žádné knihy nebyly, je jich tam poměrně dost. Ale ne zas až tak, jak jsem si představovala. Já jsem prostě očekávala stovky regálů plných minimálně miliardou knih, které si chci přečíst.. a oni tam mají menší výběr než v Městské knihovně v Lounech. No není to smutné?

Překonala jsem tedy prvotní zklamání, že ten výběr zas až tak slavný není a vydala jsem se na lov. Dalším velkým překvapením byl vzhled samotných knížek. Žádné obaly. Prostě jenom taková ta nálepka s kódy, ale tím to hasne. Nejdřív se mi tento nový trend, který z Plzně ani z Loun neznám, líbil. Měla jsem pocit, že když čtu, tak nedržím v ruce obal, ale knížku. Jenže to jsem ještě neviděla ty chudinky paperbacky. A těch mi bylo fakt líto. Protože tak zdevastovaný Poslouchej jsem ještě neviděla, a to ani nemluvím o Vampýrské Akademii, která to slízla asi trojnásob, protože přece jenom je mezi knihami k vypůjčení /předpokládám podle data vydání/ už poněkud delší dobu.

To, co jsem chtěla jsem nesehnala, ale přece jenom pár kousků mi do nosu trefilo. Teda kousků.. představte si pod tím co chcete, prozradím jenom to, že Gábina /s jednou knížkou v ruce/ hodně obracela oči v sloup.

Podařilo se nám nechat zapsat všechny knížky na Gabči průkazku a následně je pak uskladnit v mé nafukovací tašce, která se /mimochodem/ docela pěkně pronesla. A abych nezapomněla - problém s vracením. Nakonec se jedna hodná babička nad naší bezradností slitovala a nacvičeným pohybem ruky nás odkázala na správné místo. Očividně jsme nebyly jediné. Další zajímavostí je, že tam, kde se vrací knížky, ta další babička už nechce vaší průkazku. Prostě tam frknete knížky a nazdar. Jo, tak to jsme také nevěděly.

Opuštěním knihovny se ale Gabče začala vracet ztracená sebejistota a ujala se opět vedení. A tak jsme, ještě s půlhodinovým předstihem, dorazily až na Právnickou fakultu UK, kde jsem odtrpěla hodinovou přednášku na téma "je hrozně těžké se k nám dostat - bereme zhruba čtvrtinu uchazečů" a nadávala na svoji vysněnou školu. Ano, na zubařinu berou zhruba každého dvacátého prvního uchazeče. Brnkačka, nemyslíte?

Cesta zpátky proběhla také bez menších problémů a já už jsem se těšila na zasloužený odpočinek, protože týden zkoušek zakončený ťapkáním na podpatkách v Praze mi dal docela zabrat. A jaké máte zkušenosti s velkoměsty a knihovnami vy?

Nejnespolehlivější státní podnik!

31. prosince 2012 v 13:57 | laurdes
Nejsou to ani dva dny, co jsem se poprvé rozčilovala nad svým nelehkým osudem. V tu chvíli jsem pochopitelně upřímně doufala, že co nejdelší dobu nebudu mít tu čest vytvořit další článek do této rubriky. Pletla jsem se. A hodně.

O čem budu mluvit tentokrát? Není to nikdo jiný než naše milovaná pošta. Ano, ano - přesně ta společnost, která má zařídit, že naše nadmíru očekávané balíčky dojdou co nejrychleji a co možná v nejzachovalejším stavu. A abych nezapomněla - která by nám možná občas mohla hodit do schránky ten lísteček, že na jejich pobočce něco máme, něco, co třeba už pekelně dlouho očekáváme.

Nad tím, že když mám chuť udělat si výlet na poštu, znamená to vyhradit si pár hodin volného času a kupu nervů, už snad ani nemá cenu se pozastavovat. To je věc samozřejmá. Na to, že ve schránce najdete lísteček, že si máte něco vyzvednout balíček a doporučený dopis, přestože jste vlastně celý den nevystrčili nos z baráku, protože jste na ten daný balíček a dopis celou dobu čekali, jsem si také už zvykla. Ale na co si nezvyknu jsou tři zcela neomluvitelné věci.

Když někdo používá falešnou reklamu.

Nechápete o čem mluvím? Dnes podáte, zítra dodáme. To tak, kdyby se jim to povedlo aspoň u třetiny zásilek, tak bych byla hodně překvapená. Dokonce jsem ochotná pochopit, že před Vánoci to doručování bude trvat třeba týden. Ale když se můj vánoční dárek pro sestru zaseknul na necelé tři týdny na poště v Kroměříži, přestože na trase Praha - Plzeň leží maximálně tak Beroun, to už jsem viděla červeně.

Když je moje zásilka rovnou k vyhození.

Dobře, to se nestává zrovna často, ale ke konci listopadu se můj telefon začal dožadovat pozornosti zhruba v půlce hodiny matematiky. Tak jsem si pochopitelně udělala výlet na záchod, aby mi jeden nevrlý pán oznámil, že stojí před mým domem a má pro mě Balík do ruky. Tak jsem mu vysvětlila, že tam mě asi nenajde, protože jsem ve škole, ale že když otevře branku a nechá mi ten balíček na verandě, tak aby na něj nenasněžilo, tak že to bude bohatě stačit. Jaké bylo mé obrovské překvapení, když jsem o pár hodin později našla něco podivně rozmoklého postaveného na popelnici. Naštěstí takhle to navlhnutý dvd přežilo, protože přece jenom mělo takový ten průsvitný umělohmotný obal, ale představte si, že by v tom byla knížka! No jo, asi by ho ubylo, kdyby udělal těch pět kroků a dal to pod střechu.

Když mi 31. prosince přijde výhružný lísteček se slovy "Opětovná výzva k vyzvednutí balíčku".

Já nevím, jak vy, ale já si vysvětluji slovo "opětovná" jako něco, co je po několikáté. Tudíž bych celkem logicky očekávala, že něco té opětovné výzvě bude předcházet. Ale ouha, nepředcházelo. Takže mi posledních 10 dní ležela na poště knížka, kterou jsem opravdu hodně, ale hodně moc chtěla. A jak se tahle nemilá situace řeší? To máte tak, musíte udělat velký oči na rodiče, aby vás hodili do města, pak si vystát čtvrt století na poště, aby to nepropadlo a milá knížka k prvnímu lednu příštího roku neputovala zpátky k odesílateli. A to ani nemluvím o tom, že když tu "opětovnou výzvu" házeli do schránky, tak jsme byli doma. Třeba malý crr by vůbec neuškodilo.


Bohyně pomsty zakazuje!

29. prosince 2012 v 18:43 | laurdes
Dneska je to buď a nebo. Buď napíšu tenhle nadmíru rozhořčený článek a nebo půjdu a zakroutím mé milované mamince krkem. Ale to bych předbíhala, co se zase stalo?

Já - jakožto každý knihomol - miluju knížky, potažmo pak jejich čtení, řazení a vystavování. A kde je ten kámen úrazu? Na normální poměry mám opravdu velký pokoj, dvě knihovny, spoustu skříněk, obří skříň na oblečení, noční stolek. Jenže já jsem si tak nějak navykla dávat všechny knížky na takovou nadstavbu na stůl, už jsem Vám jí jednou ukazovala - tady /pro představu stačí mrknout na 2:38/. A máma nadává, že nechce, aby se mi na stole kupily knížky - nutno podotknout, že od natáčení Týdne s knížkou jich tam je asi tak trojnásobek, takže se opravdu kupí.

Posledních tak čtrnáct dní jsem úpěnlivě přemýšlela, jak našim vysvětlit, že vedle dveří by se mi vešla taková středně velká knihovna, která by měla hloubku přesně na jednu knížku, tudíž by se to tam řadilo jedna báseň. A včera, když táta viděl ty hromady na mém stole, tak sám od sebe říkal něco v tom smyslu, že vedle dveří by šla nechat udělat knihovnička, že by se dala uchytit tam a tam.. a bla, bla, bla - chápete, že v tuhle chvíli jsem moc jeho vysvětlování o struktuře, materiálu a dalších nesmyslech už zas až tak pozorně nesledovala.

Takže jsem si včera zažila asi tak pětiminutové druhé Vánoce. Proč jenom pětiminutové? Protože se v mém pokoji zjevila mamka - vypadající přinejmenším jako bohyně pomsty - a i táta ráčil velice rychle pochopit, že to nebyl dobrý nápad, protože - cituji mojí matku "stejně nejlepší, co bych s těma knížkami mohla udělat, je, že je prodám, věnuji do soutěží a rozdám..prostě se jich zbavím".

Ale když jsem viděla, že v taťkovi mám /nebo jsem spíš měla/ zastání, vrhla jsem se ještě včera večer do boje! Výsledek? Bohyně pomsty se mnou zatočila - dneska jsem byla donucena vyklidit jednu skříňku a přesunout knížky ze stolu tam. A pak mi ještě řekla, že v pracovně je místa dost. Jako by si myslela, že bych nechala moje milovaný knížky někde, kde by se na ně nikdo nekoukal!

A poučení? Když chcete jednu blbou knihovnu, kam byste narvali všechny knížky, co máte v pokoji, aby to bylo všechno pohromadě, tak neškemrejte - docílíte naprostého opaku, neboť se Vám stane maximálně to, že knížky budete mít rozstrkaný po celém pokoji.

Třešnička na závěr, tímto argumentem mě bohyně pomsty zcela udolala: "Stejně bys tam neměla co dát!" .. wtf? A co těch zhruba 194 knížek, které mám doma? .. vždyť já vím - Chce to boj!

 
 

Reklama