Nemám žádné jméno

2. června 2012 v 21:20 | laurdes
• Autor: Dagmar Hilarová
• Originální název: Nemám žádné jméno
• Rok vydání: 2012
• Nakladatelství: Fragment
• Žánr: deník

Dagmar Hilarová byla česká básnířka a spisovatelka (1928-1996). Těžiště její práce bylo v tvorbě pro děti. Za svůj život publikovala přes 60 knih a přispívala do vice než 60ti časopisů. Málokdo ale ví, že jako malá strávila několik let v Terezínském koncentračním táboře. Kniha Nemám žádné jméno je soubor vzpomínek, zápisků, fotografií, básniček.. na toto období.

Bohužel, díky své důvěřivosti a částečně neznalosti holandského jazyka, přijala nabídku Miep Diekmannové, která projevila zájem vydat tyto její zápisky v Holandsku. Knihu ovšem vydala pod svým jménem. Tímto svým činem Miep Diekmann hrubě porušila Chartu PEN. Přesto, že jde o loupež rukopisu - byla této knize udělana již 3 významná ocenění. Konečně tedy po více než 30 letech, vychází autorské dílo Dagmar Hilarové v českém jazyce, jak si to vždy přála.

K přečtení knihy Nemám žádné jméno jsem se hodně dlouho odhodlávala, pak jsem jí slupla během jednoho odpoledne, abych se vzápětí dalšíměsíc odhodlávala k napsání recenze. Jenže ono je tak těžké napsat něco kloudného právě o tak silné knize jako je právě tato. To si prostě musí každý přečíst sám..

Kniha vypráví příběh židovské dívky, která musela opustit svou rodinu a připojit se k ostatním, kteří byli transportování do Terezína. V Terezíně si píše deník, v kterém vykresluje svůj současný život takový, jaký skutečně je. Plný utrpení, smutku, slz, ale i lásek a nadějí na lepší zítřky. Na dny, kdy skončí válka a všichni se budou moci vrátit domů k těm, které v tom světě za hradbami museli zanechat. Deník je dopňován velice pěknými básničkami a dobovými fotografiemi.

Myslím, že v tomhle případě nemůžeme hodnotit knihu jako nějaké umělecké dílo, ale spíš celou osobu paní Hilarové. Je neuvěřitelné, že se někomu podařilo přežít takové podmínky. Proč teda říct o knize, že je skvělá? Proč to neříct rovnou o spisovatelce? Je skvělá! Je dokonce úchvatná, neuvěřitelně silná.

Já asi nevím, proč jsem si chtěla knihu Nemám žádné jméno přečíst. Nesnáším knihy a filmy podobného tématu, protože jsou pro mě mnohem horší než čtení nejhoršího hororu. Protože u hororu vždycky víte, že to může být dost dobře fikce, ale u knihy nebo filmu takovéhleho formátu je jasné, že to prostě a jednoduše z prstu vycucané není. Takové hrůzy se opravdu děly a to je pro mě asi to nejhorší. Ten pocit, že někdy někdo dovolil, aby se něco takového dělo. Ještě v takové míře.

Ale to už jsem se odchýlila od recenze. Knížce dám 4 hvězdičky, ale prosím, neberte to nikdo tak, že by nebyla tak dobrá, aby dostala 5 hvězdiček. Je hodně dobrá, svým způsobem je to jedna z nejlepších knih ve svém žánru, ale já žádné knize tohoto žándru nikdy nebudu moct dát plný počet, protože jejich čtení bytostně nesnášim. Ale přesto jsem ráda, že jsem si Nemám žádné jméno přečetla. Hodně mi to rozšířilo obzory a donutilo mě to se zamyslet..

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ells Ells | Web | 2. června 2012 v 21:04 | Reagovat

Laurdes, kéž by! Momentálně jich mám 93! :( Nějak se mi to bortí.

2 Ells Ells | Web | 2. června 2012 v 21:48 | Reagovat

Je rozhodnuto, uhryžu si prsty. :D U nehtů to nezůstane.

3 kirma-lee kirma-lee | Web | 3. června 2012 v 8:48 | Reagovat

O této knize jsem viděla reportáž někde ve zprávách, právě kvůli té loupeži rukopisu a knize jsem nějak nevěnovala pozornost. Když jsem si ale přečetla tuhle recenzi, donutilo mě se zamyslet, že bych si to vážně měla přečíst. Myslím, že je ještě jedna knížka, kterou napsala dívka s křestním jménem Anna, ale dál už si její jméno nepamatuji.
Ono je dobré něco vědět, co se dělo v této době.

4 Fay Fay | 3. června 2012 v 11:05 | Reagovat

[3]: Anna Franková, Deník Anny Frankové

5 Simone Simone | Web | 9. června 2012 v 18:57 | Reagovat

Práve včera som vydela túto knihu v Phanta-rei. Udrela mi do očí, ale nevedela som o čom je.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.