Střet králů

26. února 2012 v 22:39 | laurdes |  George Raymond Richard Martin
• Autor: George Raymond R. Martin
• Originální název: A Clash of Kings
• Série: Píseň ledu a ohně
• Díl: druhý
• Rok vydání: 2011
• Nakladatelství: Talpress
• Žánr: středověký román s prvky fantasy

George Martina, veleúspěšného spisovatel sci-fi a fantasy, jsem Vám poprvé představila před necelým týdnem. A slovo dalo slovo, nebo spíše kniha dala knihu a o pár dní později jsem měla přečtené i druhé pokračování jeho ságy, kterou můžeme znát pod jménem Píseň ledu a ohně.


"Čas zešílel. Deset let dlouhé léto pokoje a hojnosti se blíží ke konci, a jako zuřivá bestie se neodvratně blíží krutá, mrazivá zima. Dva mocní muži - král Robert Baratheon a lord Eddard Stark - kteří třímali žezlo moci v časech nuceného míru, jsou mrtví. Zatímco oblohu protíná znamení zkázy - kometa barvy krve a plamene - o moc nad rozdělenou říší bojuje šest frakcí. Eddarův syn Robb byl korunován za Krále severu. Na jihu vládne domnělý následník trůnu Joffrey Baratheon, oběť intrik dvořanů v Králově přístavišti. O trůn usilují také dva Robertovi bratři a ke starému způsobu dobývání se rovněž vrací v nemilost upadlý rod Železných mužů. V bitvě o světadíl riskuje svou existenci i exilová královna, Matka draků. A na severu se muži Noční hlídky vydávají do krutých končin za Zeď, aby se vypořádali s divokými a Jinými, co tam přebývají. Na pozadí krvesmilstva a bratrovraždy, alchymie a válek lze cenu slávy měřit jen krví. A chuť vítězství mohou poznat pouze muži a ženy z té nejtvrdší oceli... a s tím nejtvrdším srdcem. Protože - když se střetnou králové - chvěje se celá říše."



Ještě jsem ani neodložila Hru o trůny a už jsem se těšila na Bouři mečů, která na mě pokukovala z poličky. A po přečtení nemůžu říct nic jiného než, že nezklamala. Ba naopak, Hře o trůny se plně vyrovnává a v mnoha ohledech ji i převyšuje.

Tentokrát jsme se dočkali o něco více fantasy prvků. Jakoby svět po vylíhnutí draků byl jiný. Ano, právě draci jsou pro mě velice příjemným oživením celé knihy, nicméně nejsou to jediné nadpřirozené bytosti, se kterými se můžeme setkat. Za Zdí se nám ve velkém množství houfují Jiní, a Stannis Baratheon, bratr zesnulého krále, využívá umění čarodějky Mellisandry.

V recenzi ke Hře jsem se zapomněla zmínit, že na začátku knihy je vysoce užitečná mapa Západozemí a na konci přehledný rejstřík všech rodů, který nám pomáhá zorientovat se ve velkém množství postav. A stejně tak je tomu i ve Střetu králů.

Schéma kapitol se oproti Hře o trůny vůbec nezměnilo - stále se setkáme s pohledy mnoha postav. Na konci minulého dílu jsme přišli o Neda Starka, ale jeho pozice byla nahrazena dvěmi novými vypravěčskými tvářemi - Cibulovým rytířem Davosem a nevděčníkem Theonem Greyjoyem. Mimo těchto dvou se setkáme pochopitelně s velkým množstvím dalších nových postav.


Nejvíce patrné jsou postupné změny charakterů právě u těch postav, které známe již z Hry o trůny. Jsou postaveni před nové překážky a musí čelit mnoha životním rozhodnutím. A právě zde Martin ukazuje své spisovatelské umění nejvíce. Daří se mu udržovat reálnost všech postav - Catelyn projevuje své mateřské city, Robb se snaží být pravým synem svého otce /i když to někdy není zrovna nejjednodušší/ a malý ošklivý Skřet zachraňuje Královo přístaviště. A když už mluvím o tom géniovi Tyrionovi - toho nejde nemilovat i když je to Lannister. Jak já bych si přála mít jeho mozek a jeho proříznutý jazyk!

Bohužel Martinovy sadistické sklony mě přímo děsí. Chápu, že středověk je krutá doba, ale až tak? To opravdu musí zabít tolik postav? Na druhou stranu, právě tyto sklony přidávají jeho knihám na reálnosti a bez nich by to nebyla Píseň ledu a ohně.

Po skoro dvou tisícům stránek jsem se sžila s paní překladatelkou a už jsem spokojená. Nic výrazně neruší, nedrhne a tak by to mělo být. Každopádně už se těším, až si udělám čas a přečtu si Střet králů i v angličtině /což bude pro mě bude nelehký úkol/.

Když jsem v úterý vychvalovala Hru o trůny, bála jsem se, abych nebyla zklamaná. Ale nebyla jsem. Ani v nejmenším. Už teď je vidět, jak sága graduje a to jsme teprve u druhého ze sedmi dílů. Doufám, že si Martin udrží laťku tak vysoko jako ji má teď - ale nebojím se, on je schopný ji popostrčit do závratných výšin.

Střet je ještě o chloupek povedenější než Hra a vím, že Bouře bude ještě lepší. Opět si nemůžu pomoci a opět dávám nejvyšší možné hodnocení - 5 hvězdiček.


Dodatek pro méně chápavé - na obrázku výše se vyskytují Starkové, konkrétně od leva - Rickon Stark, Brandon Stark, Arya Stark, Lady Sansa Stark, King Robb Stark, Lady Catelyn Tully, Lord Eddard Stark, Jon Snow with Ghost.

Tyrion: Také je mi moc líto ztráty, kterou jsi utrpěl ty, Joffreyi.
Joffrey: Jaké ztráty?
Tyrion: Tvého královského otce. Obrovitého temperamentního muže s černým plnovousem. Možná si na něho vzpomeneš, když se budeš trochu snažit. Byl králem před tebou.

Jon: Jak se ti vede, Same?
Sam: Mokře.

"Jak se mám osvobodit ze svých řetězu, Jojene?" zeptal se Bran.
"Otevři oko."
"Mám je otevřená. Copak nevidíš!"
"Otevřená jsou jen dvě," ukázal Jojen. "Jedno, dvě."
"Ale já mám jenom dvě oči."
"Máš tři. Vrána ti dala třetí, ale ty jsi ho zatím neotevřel," Měl pomalý způsob mluvy. "Se dvěma očima vidíš můj obličej. Se třema bys uviděl moje srdce. Se dvěma vidíš tamten dub. Se třema bys viděl žalud, ze kterého dub vyrostl, a pahýl, kterým se jednoho dne stane. Se dvěma nevidíš dál než za zdi hradu. Se třema bys dohlédl k Letnímu moři a na sever za Zeď."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Kolik hvězdiček si zaslouží kniha Střet králů?

*
**
***
****
*****

Komentáře

1 David David | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 11:29 | Reagovat

skvěle :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.